Páťova povídka: Poklad v bedničce
Kapitola první: Setkání v hospodě
Začalo to jedné chladné noci ve městečku zvaném "Gold Butte". "Hurá!" ozvalo se z velké kamenné budovy nesoucí název "Gold Butte saloon". Ale kdo to vykřikl, pojďme se podívat dovnitř. V úplně zadní lavici, v lavici z dubového dřeva seděli dva muži. Jeden z nich měl na sobě červeno-černou košili, klasické rifle, černý klobouk s nápisem "Marshall Yearscome" a zelené boty. Ten druhý měl na sobě černou kápi a celkově byl dost černý, nebylo mu vidět ani do obličeje. Ten s červenou košilí si četl noviny ani si nevšiml, že ve dveřích se objevil asi dvoumetrový muž s modro-bílou košilí. Rychle zamířil přes celou místnost až k zadnímu stolu. Jakmile k němu dorazil, oslovil toho s červeno-černou košilí: "Marshálle rád tě vidím." Marsháll odložil noviny a řekl: "No čau Neale, co tu děláš?" Tyto slova se rozlehly a všichni utichli, ticho přetrvávalo dokud malý chlapec neřekl: "To jste vážně vy, Neale Bravemanne?" Všichni se na chvíli podívali na chlapce a pak jejich oči rychle zamířily zpět k Nealovi a čekali na odpověď. Neal byl v těchto končinách velmi proslulý díky své zkušenosti pro lov. "Ano já jsem Neal Bravemann," odvětil Neal. "A už nás nechte," rozhněvaně řekl Marsháll.
Všichni se okamžitě zase zapovídali. Poslední muž v zadním stole byl James Donfing. "Taky tě rád vidím," řekl James Nealovi. "Jamesi, Marshálle nedaleko odsud jsem objevil důlní cesty do hor," řekl Neal trochu potišeji, aby je neodposlouchávali. Pak odvětil ještě tišeji: "mohlo by tam být zlato." James i Marsháll řekli zároveň: "za úsvitu vyrážíme." Hned jak dopili, šli se zeptat hospodského, jestli by jim do rána nemohl nachystat tři koně. "Určitě můžu, dám vám sedla a běžte támhle do stodoly," odpověděl hospodský s úsměvem a ukázal na stodolu. Všichni odešli se sedly ven a zamířili ke stodole. Hned za úsvitu na koních jeli směrem Cragfield Forest. Asi dvě míle jeli podél železnice, avšak jakmile odbočili od železnice narazili na vybouraný vozík a bez koní.
Kapitola druhá: Nový přítel
Všichni tři zastavili asi dvacet stop od vozu a vytasili colty. Pomalu se blížili k vozu, vypadal čerstvě vybouraný. James naskočil do vozu jako první, hned za ním Neal a pak Marsháll. Vevnitř nenašli nic zajímavého. "POMOC," řekl někdo slabým hláskem. Všichni okamžitě začali hledat v troskách jakýkoliv náznak života, až Marsháll odkryl kus plachty, objevil asi dvacetipětiletou dívku. "Našel jsem ji," začal ji vytahovat z trosek. James i Neal se mu snažili pomoct, a jakmile ji vytáhli, dali ji najíst a zeptali se jí na jméno. Chvíli váhala a pak řekla: "Edvige Monteggrament." "Ty jsi z Itálie?" zeptal se James. Edvige mihotavě přikývla. "Chtěla jsem dojet do KirkPatricku, ale přepadly mě Cragfieldovi indiani," řekla Edvige pořád v šoku. "Ahá," odvětili všichni zároveň. "Můžeme tě svézt? KirkPatrick není daleko," zeptal se Neal a viděl Edvige rozzářené oči. "Ano, prosím, prosím, prosím," zajásala Edvige a málem vyskočila.
Blížila se noc, houkání sov bylo stále hlasitější, stromy se začaly míň kymácet a všechny zvuky více vynikaly. "Do KirkPatricku je to ještě daleko, utáboříme se na konci lesa pod tou skálou," řekl Neal a všichni ostatní přikývli na souhlas. Zaparkovali koně u malinké mýtiny a pod skálou rozdělali oheň.
Kapitola Třetí: První setkání
Krátce potom, co začalo zapadat slunce, se v dáli objevili první světla KirkPatricku. "Mňam to je dobrý," říkal Marsháll, když si
pochutnával na párečcích z bizoního masa. "PRÁSK," směrem od koní zazněl výstřel. Neal a James okamžitě popadli Colty a běželi se slovy: "Jdeme to obhlédnout," a zmizeli ve tmě. "PRÁSK." "PIF PAF." Zazněly další výstřely, tentokrát popadli colty i Marsháll a Edvige. Marsháll se rozhlédl a na kopečku opodál viděl černého jezdce třímajícího Winchesterovku a za ním běželi Neal a James. "Támhle," zvolal Marsháll a Edvige se na ně podívala. Nestačili nic říct a jezdec se ztratil v oblaku prachu. Když se Neal a James vrátili, říkali že koně jsou v pohodě, ale neví kdo to byl.
Kapitola čtvrtá: Dobrý obchod
Časně z rána vstali James a Edvige a nachystali koně. Když Edvige dělala snídani, vzbudil se Neal a Marsháll hned po něm. Asi o půl osmé vyrazili směrem na KirkPatrick. Jakmile byly vidět hradby této město-pevnosti, začali jim kolem hlavy svištět různé vůně, vůně chleba, sladkostí a čehokoliv dalšího. Dojeli k bráně a opravdu mohutný pán zaburácel: "Dobrý den, vítám vás v pevnosti KirkPatrick, prosím každý předložte tři dollary." Když to dořekl, trošku se škodolibě usmál. Jakmile vstoupili, viděli obrovskou ulici s obchody nejrůznějšího druhu. Hned jak se porozhlédli, zamířili do smíšeného zboží s název "Dominikovo smíšené zboží". James otevřel dveře a objevil se v malém přítulném obchůdku. "Co si budete přát mladíci?" ozvalo se zpoza kasy. "Já jsem Dominik Mirsey, co si přejete?" opět se ozvalo zpoza kasy. Najednou vykoukl asi 160 centimetrový starší pán s plnovousem a zeleno-žlutou čepicí. "Dobrý den my by jsme si přáli… támhletu krabici se zásobami," odvětil James a ukázal na krabici s nápisem "jídlo pro cestování". Dominik dvakrát lusknul a řekl: "Henry, Lou vemte jednu tu krabici." Ze zelených dveří se vynořili dva chlapíci v zeleno-žluté uniformě, zvedli krabici a dali jí do rukou Nealovi a Marshállovi. "Bude to šest dollarů," odvětil Dominik. Jamesovi, Edvige, Nealovi i Marshállovi to připadalo hodně levné, ale nestěžovali si. Jakmile zaplatili, odešli ke koním jim dát na sedla zásoby.
Edvige je vyrušila a řekla: "Já jsem říkala, že jedu jenom do KirkPatricku, jdu si támhle pro balíček." Jakmile to dořekla, rozběhla se do obchodu s dynamitem. Ostatní to moc neřešili a upevňovali dál sedla. Po chvíli si Marsháll všiml černé postavy úplně stejné jako tenkrát v noci. "Támhle," zařval Marsháll a rozběhl se po postavě. Ostatní na něj zírali, co jako dělá. Když Marsháll tajemnou postavu doběhl, skočil po ní a najednou tam nebyla. Proměnila se v šedý štiplaví kouř. Když kouř opadl, Marsháll zůstal v bezvědomí.
Kapitola pátá: Příjezd do Road Townu
Jakmile se Marsháll probral na Jamesově koni s pálícím sluncem do obličeje, James řekl: "No to jsme rádi že jsi zase vzhůru Marshálle," a mluvil za všechny. "Kde to jsem?" řekl vylekaně Marsháll. "Když jsi upadl do bezvědomí, vzali jsme tě na koně a teď jsme ve Farheadské poušti," opět říkal James. "A co tady děláš ty Edvige?" zeptal se Marsháll. Edvige odpověděla, "Dozvěděli jsme se, že vezu dynamit do toho dolu kam jedete i vy." "Ahá," odvětil Marsháll a přikyvoval hlavou. Jak se pohupovali na koních, cesta kolem nich se zužovala do skal neboli do Pictwoodského kaňonu. Neal se podíval dál do kaňonu, trochu přimhouřil oči a řekl: "Támhle vidím Road Town," hned jak to dořekl, všichni ostatní se tam podívali. "No fakt," řekl udiveně James.
Asi v šest večer dorazili do malé vesničky Road Town a zamířili do hotelu "Golden saloon". Všechno šlo celkem hladce, objednali si jídlo, pití a taky pokoj. Všichni spali v jednom pokoji, James a Marsháll spali na dvoupatrovce nahoře a Neal s Edvige spali dole. Vlastně hned jak si lehli, tak usnuli.
Kapitola Šestá: Zlatá bednička
Asi v šest ráno, se jako první vzbudil James, napadlo ho, že půjde koupit bedničku, do které budou dávat zlato co najdou. Popadl peníze a zamířil do truhlářství. Jakmile otevřel dveře, vstoupil do velkého obchodu plného malých i velkých dřevěných židlí, stolů, krabic i bedniček. James si vyhlídnul jednu malou s perfektní cenou deset dollarů.
Mezitím v hotelu se už probrali všichni ostatní a šli chystat koně. Jak se James vrátil, Neal se ho zeptal: "Kde jsi byl?" James odpověděl: "Koupit bedničku, do které budeme dávat zlato." Neal se udivil a díval se na Jamese. "Ta bednička je nějaká malá," řekl Neal. "To je," opáčila Edvige. "Není malá, a tak velké valouny zlata neexistují," odsekl James. "To máš pravdu," řekl Marsháll.
Asi v deset ráno vyjeli po takzvané "Mountains Road". Jak si tak jeli, dojeli další zlatokopy. "Servus stará vojno," řekl starší muž ze zadního vozu. "Tobě taky," řekl někdo z vozu, který jel ve předu. James řekl ostatním: "Nebudeme je rušit, pojďte je předjet." Jak tak cválali, dojeli na rozcestí. Jedna šipka vedla na jih s názvem "Clock mountains druhá šipka směrovala na východ s názvem "O´clover mines" a poslední šipka vedla zpátky na sever do Road Townu. "Kam přesně máme jet?" zeptal se James. "Do O´clover mine" odpověděla Edvige.
Kapitola Sedmá: První Zlato
Když dojeli na místo, spatřili skály, řeku a všechno bylo zbarveno do červena. A všude někdo kopal, rýžoval nebo oddělával šutry. "Já půjdu odevzdat ten dynamit," řekla Edvige a šla k takovému malému domečku. James si vyhlídnul takovou malou skálu a řekl: "Támhle budeme kopat." "Jo, to je hezké místo," opáčil Neal a vydal se k té skále. "BUM třísk PrÁsK" ozývalo se od krumpáčů třeštících skálu. Ale najednou nastalo ticho a všichni zamířili ke stanům. "To už je tak pozdě," řekl ukvapeně James a dodal: "Pojďte spát."
Příští ráno ubíhalo stejně jako to minulé a takováhle rutina se opakovala asi měsíc. Až najednou mezi krumpáčovými "třísk prásk" se ozvalo "cink cink." A byl to právě Neal Bravemann, který objevil zlato. James, Marsháll a Edvige se okamžitě rozběhli a James vzal malou bedničku, kterou koupil. "Konečně zlato," řekl Neal a dal valounek zlata do bedničky. "Tram Tram Tadá," ozvalo se zpoza kopce. Všichni, kdo to slyšeli, se otočili a viděli jižáckou armádu, jak se řítí přes kopec. Všichni se snažili utéct, ale Marshálla, Jamese, Edvige a Neala dojeli a obklíčili. "Ale, ale skočili nám na špek," řekl Generál a u toho přežvykoval tabák. "Na jakej špek?" odsekl Marsháll. Generál se na něj podezíravě podíval a spustil: "Řekli jsme, že jsme našli zlato tady, i když tady žádné není. Chtěli jsme vás nalákat na naše území dobrovolně, abychom z vás mohli udělat otroky." Naši hrdinové nestihli ani nic říct a už vzduchem svištěli uspávačky. Všichni padali k zemi až na Jamese, který ve velkém zmatku utekl. Běžel horami, lesy, lučinami, řekami.
Kapitola osmá: Bílá skála
Běžel tak daleko až doběhl do "Clock mountains". Běžel a našel takovou malou bílou skálu. Vzal pár klacíků a stlouknul z nich tři malé křížky. Vyhrabal asi dvaceti centimetrovou díru a položil do ní bedničku. Precizně ji zahrabal, a vedle zahrabané díry zapíchnul tři dřevěné křížky. "První kříž je pro Neala, druhý pro Marshálla, a třetí pro Edvige." Jakmile James tyto slova dořekl dohnaly ho Jižácké armády.
